O našem krásném sportu

Skoky na trampolíně jsou oborem lidské činnosti, který je řazen do sportů technicko-estetických. Představují nejnovější gymnastický sport, který byl jako třetí gymnastické odvětví zařazen do programu na olympijských hrách.

Skoky na trampolíně se stále více dostávají do povědomí široké veřejnosti, nejen jako sportovní odvětví s pevnými řády a pravidly soutěží, ale od roku 2000 i jako nový olympijský sport. Ve školách a sportovních klubech často pomáhají získat a zlepšovat pohybové dovednosti a jsou neocenitelné při nácviku akrobatických prvků. Nechybí ani v rehabilitačních programech a s velkým úspěchem se používají i pro cvičení hendikepovaných sportovců.

Skoky na trampolíně musíme chápat jako komplex cvičení, účelně zahrnující všechny formy a typy tělesných cvičení. Při nácviku je nutno dodržovat postupnost a systematičnost ve všech kategoriích a na všech výkonnostních stupních, zajišťovat bezpečnost a dbát na odpovídající fyziologický rozvoj všech cvičenců.

Soutěže

Skoky na trampolíně mají dvě závodní disciplíny. Soutěže jednotlivců a synchronních dvojic, které jsou součástí všech národních i mezinárodních závodů. Soutěže probíhají v kategoriích jednotlivců a v kategorii synchronních dvojic. Mezi nejvyšší soutěže patří světový pohár, mistrovství Evropy a mistrovství světa. Od roku 2000 jsou skoky na trampolíně zařazeny i do olympijského programu, kde však zatím probíhá pouze soutěž jednotlivců.

Oficiální závody ve skocích na trampolíně se skládají z kvalifikačního kola a z finále. V kvalifikačním kole cvičí každý závodník desetiprvkovou povinnou sestavu (podmínky pro její sestavení stanovuje mezinárodní federace a pro soutěže v České republice komise skoků na trampolíně České gymnastické federace) a desetiprvkovou volnou sestavu, ve které se jednotlivé cviky nesmí opakovat.

Do finále závodu postupuje deset závodníků, pokud není určeno jinak. Každý finalista cvičí desetiprvkovou finálovou volnou sestavu, která může i nemusí být stejná jako v kvalifikaci. Jednotlivé cviky se nesmí opakovat a v sestavě se nesmí vyskytovat přímý skok, kromě libovolného počtu prvních přípravných přímých skoků před zahájením sestavy. Po posledním cviku sestavy musí závodník buď okamžitě zastavit a stát - „stopáž“ po dobu nejméně tří vteřin, nebo provést ještě jeden přímý skok a zůstat stát po dobu nejméně tří vteřin.

Nářadí

Závodní trampolína se skládá z kovového rámu, plachty, pružin a ochranného obložení. Má rozměry 5 x 3 metry a je vysoká 110 cm. Plachta trampolíny má rozměry 420 x 215 cm a je do železného rámu uchycena kovovými pružinami. Plachta je ušita ze 4 až 6 mm širokých chemlonových nebo nylonových pruhů, mezi kterými jsou otvory 1,6 x 1,6 cm. Pro zvýšení bezpečnosti jsou pružiny a tedy i mezery mezi nimi zakryty a na kratších stranách trampolíny se používají přídavné plošiny s matracemi o rozměrech 2 x 3 metry.

Trampolína je zkonstruována tak, aby cvičenec nemohl při cvičení promáčknout plachtu trampolíny ani na zem nebo podlahu, ani na jakoukoli část rámu trampolíny pod plachtou.

Disciplína jednotlivci

Sestavy na trampolíně jsou prováděny na obdélníkové plachtě o rozměrech 420 x 215 cm. Během závodu je povolen kontakt pouze s tímto prostorem. Skokan může před sestavou provést libovolný počet přímých skoků pro nabrání dostatečné výšky a sebekontroly, před zahájením prvního z deseti prvků v sestavě. Závodník předvádí sestavy dvě. Povinnou (první) sestavu a volnou sestavu. První sestava je z části určena mezinárodními pravidly. Volná sestava obsahuje také deset prvků a je tvořena jednoduchými, dvojnými nebo trojnými salty, kombinovanými různým počtem vrutů. Každý prvek může být v sestavě předveden jen jednou a nesmí být opakován. Výkon je hodnocen na základě norem, které jsou předepsány pravidly. Z jednotlivých skoků se sčítá výsledný koeficient obtížnosti, který je dán počtem čtvrtin salt a půlvrutů v každém prvku. Dále se hodnotí estetické provedení skoků a jejich technická správnost.

Disciplína synchronní dvojice

V synchronních skocích jsou požadavky na sestavu identické s kategorií jednotlivců s tím, že přibývá zvládnutí správné pohybové a časové souhry sestav obou závodníků. Prováděny jsou dvě sestavy, povinná a volná. Použity jsou dvě trampolíny vedle sebe, na nichž dva skokani provádějí ve stejném čase stejnou desetiprvkovou sestavu. V této disciplíně je důležité, aby skokani předváděli prvky  co nejidentičtějším způsobem a zajistili tak takzvaný „mirror image“, neboli takzvaný „odraz v zrcadle“. Hodnotí se synchronnost každého prvku. Pro snažší rozhodování synchronnosti je k trampolínám instalován „měřič synchronnosti“, který zaznamenává čas dopadu každého z dvojice závodníků, z jejich časů vytvoří průměr a zobrazí tak výslednou známku synchronnosti.

Terminologie Prvků a kategorie do kterých jsou zařazeny

U specializovaných cvičení, jako jsou skoky na trampolíně, se používá názvosloví, které se může částečně lišit od obecně používaného názvosloví v tělesné výchově a sportu. Pro skoky na trampolíně se používá slovní popis cviků, jedná – li se o skoky základní (to znamená bez saltové rotace) číselné vyjádření, které udává počet čtvrt salt a půlvrutů v prvku.

Pro upřesnění polohy cviku se používají značky:

       a)"o" skrčmo;
       b)"<" schylmo;
       c)"/" toporně;

Na trampolíně se objevují cviky:

       a) bez rotace - přímé skoky
       b) se saltovou rotací (otáčení podle osy pravo/levé)
       c) s vrutovou rotací (otáčení podle osy svislé)
       d) s kombinovanou vrutovou a saltovou rotací

Od 1.1. 1987 stanovila Mezinárodní federace skoků na trampolíně oficiální mezinárodní číselný systém označení jednotlivých prvků. První číslo je záznam počtu čtvrtin salta (90 stupňů), druhé číslo - záznam počtu půlvrutů (180 stupňů) v prvním saltu, třetí číslo – záznam počtu půlvrutů ve druhém saltu, čtvrté číslo – záznam počtu půlvrutů ve třetím saltu. Další možná čísla vypovídají o počtu půlvrutů v následujících saltech prvku. Poslední symbol uvedený za číslem znázorňuje zaujatou polohu těla: skrčmo, schylmo nebo toporně.

Nevýhodou oficiálního mezinárodního systému je, že z jednotlivých cviků nelze vyčíst, zda se jedná o saltovou rotaci vpřed, nebo vzad. V metodických a tréninkových zápisech se číselné kódy doplňují písmeny „F“ (front – vpřed), nebo „B“ (back – vzad), které určují směr rotace salta.

1) Přímé skoky

Do této kategorie zařazujeme cviky s výchozí i konečnou polohou na nohách, kde se nevyskytuje saltová rotace. Patří sem také skok z nohou do sedu a skok ze sedu na nohy, protože se zde nevyskytuje rotace celého těla minimálně o jednu čtvrtinu salta, např: skrčka.

2) Čtvrtiny salta

Jsou zařazeny prvky, jejichž  výchozí poloha je na nohách, břiše, nebo zádech. Konečná poloha je opět na nohách, břiše, nebo zádech, např: skok do lehu vpřed.

3) Půlky salta

V této kategorii jsou zařazeny cviky z výchozí polohou jen na zádech nebo břiše. Většina cviků v této části má průpravný a nácvičný charakter, např: skok z lehu vzad do lehu vpředu.

4) Tři čtvrtiny salta

Tři čtvrtiny salta jsou prvky s výchozí polohou na nohách, na zádech nebo na břiše. U těchto prvků se obvykle v závodní kartě nevypisuje, zda se jedná o salto vpřed nebo vzad, protože tyto prvky jsou závislé na vazbě s prvkem předchozím či následujícím, který situaci ujasní, např:Letka (3/).

5) Celá salta

Salta jsou většinou v závodních sestavách realizována z výchozích poloh na nohách což znamená, že konečná poloha je opět na nohy. V saltech vpřed se v závodní sestavě objevuje pouze lichý počet půlvrutů, např: Barani bé (41<), jen ojediněle jeden vrut. Ovšem existují i celá salta z výchozí polohy na břiše a na zádech, které jsou také zřídka zařazována do sestavy.

6) Jeden a čtvr salta

Patří sem prvky s rotací více než jedno salto a výchozí polohy mohou být opět z nohou, z břicha, nebo ze zad. Prvky z břicha a ze zad jsou závislé na jiných prvcích a to na čtvrt, nebo třech čtvrtinách salta, které jim předcházejí. Většina prvků v této skupině splňuje funkci nácviků obtížnějších prvků, kterými jsou dvojná salta. Jejich zařazení do sestavy však je možné, např: jeden a čtvrt salta vzad do lehu vzad skrčmo.

7) Jeden a půl salta

Neexistuje  výchozí poloha na nohách při zahájení skoku. Pouze na břiše nebo na zádech. Většina skoků v této kategorii také patří spíše do oblasti nácviků na obtížnější skoky, např: jeden a půl salta vzad z lehu před do lehu vzad skrčmo.

8) Jeden a tři čtvrtiny salta

Zařazujeme cviky, napomáhající rozvoji orientaci pro dvojná salta, které jsou užívány spíše pro nácvik. V sestavě se objevuje s vazbou s prvky o třech čtvrtinách salta, nebo jedním saltem a třemi čtvrtinami salta, např: riziko bé (7<).

9) Dvojná salta

Zde se objevuje nejširší škála prvků, kvůli rozložení různého počtu půlvrutů v prvním i druhém saltu. U dvojných salt vpřed se vyskytuje zásadně lichý počet půlvrutů, u dvojných salt vzad zásadně sudý počet půlvrutů, Např: full in half out cé (811o).

10) Dvojná salta a čtvrtina salta

Prvky s touto rotací mají výchozí polohu zejména na zádech či na břiše. V sestavách se spíše nevyskytují, mají čistě průpravný charakter, Např: bejby triffis cé (9-1o).

11) Dvojná salta a tři čtvrtiny salta

V nejčastějších případech jsou používány jako průpravné cvičení pro trojná salta. Do sestavy je však možné ze zařadit, např: dvě a tři čtvrtiny salta do lehu vzadu skrčmo (11o).

12) Trojná salta

Nejčastěji jsou zařazována na začátek volné sestavy, protože vzhledem k jejich značné obtížnosti je zapotřebí větší výška skoků a vyšší míra koncentrace, např: triffis out bé (12—1<).